Report z Krakonošova revíru - duben 2007

Datum konání: 13. 4. - 15. 4. 2007
Sekce: Stalo se
Autor: Ondra (Marjánka)
Vloženo: 2.5.2007
Upraveno: 29.2.2008

Chvíli to trvalo, ale konečně jsem se dostal k sepsání nějaké zprávy o uplynulém výletu do Krkonoš. Začátek proběhl poměrně hladce. Jedinou mírnou komplikací bylo náhlé odřeknutí účasti Zelošem a Vítkem. Zeloš nejel proto, že nesehnal místenku a Vítek z nějakých podivných blíže nespecifikovaných důvodů. Jejich neúčastí nám ubyli dva velcí jedlíci a zároveň dva silní nosiči. Nicméně jsme se společnými silami zvládli s touto komplikací vypořádat :-)

Z počátku cesty jsme se odvážně vydali do velké zácpy. Zjevně jsme nebyli jediní, kdo dostal nápad vyrazit si na výlet. Celou cestu jsme se připravovali na prodloužení pátečního výletu o dalších 10 km, protože jsme očekávali, že nám ujede přípoj ve Vrchlabí. Ovšem díky Marjánčině raketovému startu a také díky tomu, že naším autobusem jel rovněž řidičův známý, na nás přípoj počkal :-)

Díky těmto příznivým okolnostem proběhl výstup na chalupu bez nejmenších problémů a krátce po výstupu zbyl ještě čas na "šiškovou" (pro neznalé - účastníci této hry hází po ostatních šiškami; navrhovaná "kamenová" byla okamžitě zamítnuta...) Když se setmělo, následovala večeře a "pějme píseň dokola". Těžko říct, kde se stala chyba, ale volba písně padala podezřele často na Frantu :-) Nepomohla ani změna rozpočítávajícího.

V sobotu jsme se vydali na namáhavý celodenní výlet na Hříběcí. Máňa a Dorka, neustále plné energie, zahájily výlet válením sudů (stáhni video). Šli jsme cestou necestou, nádhernou Krkonošskou krajinou. Zvládli jsme i zastávku u potoka, kde odvážnější zvažovali koupel, avšak zůstalo jen u namočení nohou. Cesta byla opravdu dlouhá a čekalo nás velké zklamání, když jsme na konci cesty místo toužebně očekávané polévky nalezly jen zamčené dveře. Naštěstí hned o chalupu dále bylo otevřeno a sympatický číšník nám nabídl osvěžující nápoje a vynikající česnečku.

Zpátky jsme se vydali natolik jinou cestou, jak to jen bylo možné. Cestu jsme si zpříjemňovali hrou pracovně nazvanou "bomba", kdy účastníci plní různé úkoly (schovávání se, zalehávání na zem, vyhledávání výšin) podle toho, co zrovna náladového Ondru napadne. Je třeba zdůraznit, že naši hráči byli velmi vynalézaví a brzy vymysleli další "příkazy" (např. zajímavá Piraňa, jejíž naplnění spočívalo v nalepení se na Filipa.) Jedna Piraňa ovšem dopadla tak, že někteří z nás měli bláto až za ušima.

Po návratu jsme zjistili, že dovezené maso nemá odpovídající barvu (očekávali jsme spíše červenou než zelenou) a tak jsme jej přenechali lesní zvěři a sami si připravili večeři bezmasou. Dorka a Máňa se ukázaly jako nejzdatnější členky výpravy, neboť zatímco ostatní padli mrtvi na lože, tyto dvě nezničitelné dívky zvládli ještě několik kol závodu "válení sudů" a "běhu do vrchu".

Neděle byla vyhrazena návratu domů. Vyrazili jsme poměrně brzy. Hned poté, co jsme zvládli uklidit, naštípat dříví a další nutnosti pro pohodlí dalších návštěvníků chalupy. Zvolili jsme dobrodružnou cestu volným terénem. Kromě bažin jsme se prodírali i hustým stromovým porostem. Každopádně cestu jsme statečně našli a skončili šťastně u Lesní Boudy. Tam jsme se chtěli občerstvit, ale objevili jsme opět pouze zamčené dveře. Ty jsme pak potkávali celou dlouhou cestu do Pece pod Sněžkou. Až v cíli jsme potkali jedny otevřené, za nimiž jsme se nacpali Kofolou a medovníkem.

Protože nám ještě zbyl čas, rozhodli jsme se ukrátit si jej hraním na místním dětském hřišti. Tam nás to ovšem rychle přestalo bavit, neboť tam s námi byl nějaký postarší pán, který moc toužil být tam sám a dával nám to intenzivně najevo. Rozhodli jsme se, že mu uděláme radost a odebrali jsme se hrát na přilehlou louku pašeráky. Hra nás tak zaujala, že jsme jen těsně stihli autobus, který nás totálně vyčerpané odvezl k našim domovům.








Počet obrázků na řádek: 2 3 4 5 6 7

Komentáře

Přidat nový komentář

Krátce

Uživatelská nabídka

Login

Hledání

Odkazy

Poslední změna: 20.9.2008, 12:14:48